Porcelánové zuby ze slitiny kobaltu a chrómu

Jedná se o typický porcelánový zub z jiných než drahých kovů. Porcelánový zubní je relativně pokročilá technika pro zubní implantaci. Má výhody krásné, přírodní, pevné a odolné proti opotřebení a je oblíbeným produktem mnoha zubních pacientů. Jaké jsou tedy součásti zubů porcelánu kobalt-chrom? Chrom obecně není menší než 25%, molybden není menší než 4%a celkový obsah kobaltu, niklu a chromu není nižší než 85%. Existují různé názory na kvalitu zubů porcelánu ze slitiny kobaltu a chromu. Jedna osoba se domnívá, že porcelánové zuby ze slitiny nikl-chrom jsou široce používány za nízké ceny a více než 50% pacientů s porcelánovými zuby si vybralo tento typ porcelánových zubů. Dobrá biologická fúze, krásné, ekonomické, trvanlivé a další výhody. Někteří lidé však potvrdili, že tento typ porcelánových zubů má špatnou biofúzi, která může u některých lidí snadno způsobit alergie a způsobit zánět kůže a sliznic. O konkrétním použití porcelánových zubů by mělo být rozhodnuto po konzultaci s ošetřujícím lékařem v běžné nemocnici.

Výběr a použití slitin jiných než drahých kovů se ve světě liší. Spojené státy používají více slitin nikl-chrom; zatímco v Evropě a Japonsku se slitiny kobaltu a chrómu v zásadě používají k fixním opravám a obsah niklu vyšší než 1% obvykle není použitelný. Ve srovnání se slitinou kobalt-chrom je slitina nikl-chrom snadněji litá a ekonomičtější, ale její fyzikální vlastnosti a odolnost proti korozi nejsou tak dobré jako slitina kobalt-chrom. Při vystavení tepelnému prostředí, například v porcelánu, se mohou změnit fyzikální vlastnosti slitin nikl-chrom a slitiny se stanou křehčími, takže jsou nevhodné pro dlouhé mosty. V tomto ohledu jsou slitiny kobalt-chrom mnohem odolnější než slitiny nikl-chrom v odolnosti vůči tepelnému zpracování (Morris 1990, Sing et al. 1999).

Odborníci se domnívají, že odolnost proti korozi v dutině ústní: korozní vlastnosti slitin bez drahých kovů se zásadně liší od slitin drahých kovů. Protože hlavními složkami slitin drahých kovů jsou drahé kovy, zlato, platina, palladium a/nebo stříbro, mají tyto drahé kovy pasivní oxidovou vrstvu spontánní tvorby, takže mohou do značné míry zabránit korozi. To se také odráží na uvolňování iontů. Ve slitinách drahých kovů se rozpustí hlavní sekundární složky, zejména pojivo a zinek, zatímco koroze slitin bez drahých kovů je dána jeho hlavní složkou kobaltu. Podle německé průmyslové normy DIN EN ISO 10271 o korozi mají slitiny zlata nejnižší uvolňování iontů, následují titan, slitiny kobaltu a chromu a slitiny niklu a chromu.